Asi 20 kilometrů jihozápadně od Prahy leží při dálnici na Plzeň na soutoku řek Litava a Berounka královské město Beroun. Oblíbili si ho zejména milovníci přírody, neboť je to odtud kousek hned do dvou chráněných krajinných oblastí – do Českého krasu i do Křivoklátska. Město bývá výchozím bodem pro ty, kdo míří do Karlštejna, nedalekých Koněpruských jeskyní nebo do Svatého Jana pod Skalou. Ale i ono samotné má návštěvníkům co nabídnout.
Název Berouna je odvozen od italského města Verona. Ve starých knihách najdeme německý překlad tohoto jména Bern, v češtině se uvádí názvy Berona, Berún a Beroun. Ve středověku zde vznikl klášter dominikánů a město bylo opevněno. Památkou na tuto dobu jsou zbytky opevnění, které je možné dnes vidět zejména v Havlíčkově ulici kousek od náměstí, a dvě brány – Pražská a Plzeňská. Na Husově náměstí, kterému vévodí budova radnice, se každoročně konají hrnčířské trhy, na které přijíždějí hrnčíři a keramici z celé republiky. Každoročně se zde odehrává také mezinárodní hudební festival Talichův Beroun, pojmenovaný na počest významného dirigenta Václava Talicha, který v Berouně žil. Další zajímavostí Berouna je Městská hora s rozhlednou, která se tyčí nad městem. Město, které má ve znaku medvěda, zde ve výběhu chová právě medvědy. A nejsou to zvířata ledajaká, jde o medvědy Kubu, Vojtu a Matěje z televizního večerníčku.
Město utrpělo průmyslovou výrobou, která sem byla v druhé polovině 20. století kvůli jeho výhodné poloze kousek od hlavního města a na silnici i železnici umístěna a které musely ustoupit i některé památky. Na začátku 80. let 20. století se Beroun sloučil s Královým Dvorem a vzniklo souměstí, které ale existovalo jen deset let. Ještě než se stačil Beroun z ošklivého vlivu průmyslu vymanit, byl v roce 2002 postižen velkou povodní. Po ní ale došlo k velkému oživení, spousta domů v historické části byla zrenovována a dnes město láká svou pohostinností a přívětivostí.