Petr Hapka, český skladatel, na autogramiádě Festivalu fantazie; autor: Vladimír Novotný, Wikipedia, vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=11955369
Když se vyřkne jeho příjmení, jedním dechem se musí dodat také příjmení jeho spolupracovníka, s nímž Petr Hapka vytvořil desítky písní, Michala Horáčka. Zatímco Hapka ovládá skládání hudby, Horáček už několik desítek let doplňuje tuto autorskou dvojici skvělými texty. Možná ale nechybělo málo a Petra Hapku bychom znali hlavně jako herce. Během studia na konzervatoři, kde se věnoval klavíru a viole, přešel mezi studenty herectví a byl mimo jiné žákem slavného herce Oldřicha Nového.
Narodil se 13. května 1944 a nadání pro hudbu zdědil po matce, které už v pěti letech věnoval svou první písničku. Také jeho otec byl umělec – výtvarník. Za jeho prvními skladbami určenými pro větší množství posluchačů stál zmíněný pedagog z konzervatoře Oldřich Nový, který Hapku nechal zhudebnit své texty pro divadlo Paravan. A i když se v několika filmech dokonce objevil jako herec, hudba u něho zvítězila. Přesto se na vzniku mnoha desítek filmů podílel – je známý jako fenomenální skladatel filmové hudby. Už od 60. let spolupracoval s několika režiséry a kromě toho komponoval i pro divadla a v té době se do povědomí českých posluchačů zapsal také jako skladatel hudby populární.
Jeho prvním výrazným úspěchem na tomto poli byla spolupráce s Hanou Hegerovou, která svým osobitým stylem nazpívala Hapkovy šansony. A od 80. let spolupracuje s textařem Michalem Horáčkem. Společně vytvořili několik alb, většinou nazpívaných různými zpěváky. Tu a tam některé ze skladeb zpívá i sám Petr Hapka. Mnohé z písní se staly hity: je jen málo lidí, kteří neznají např. songy Dívám se, dívám, Levandulová, S cizí ženou v cizím pokoji a jiné.
Petra Hapku mohou často vídat obyvatelé středočeské Okoře, kde žije, ale setkat se s ním můžeme i na silnicích, protože po nich prohání svou motorku Harley-Davidson. Rád si zkrátka užívá, nejen život, ale i svobodu. On sám o sobě prozradil, že nejlépe tvoří v noci a přes den si rád pospí. Má šest dětí a několikrát se rozvedl. Takže asi bude něco pravdy na tom, co o něm říkají jeho kolegové: že je to jeden z posledních českých bohémů.