Protože je v přírodě omezené množství materiálů s omezenými vlastnostmi, člověk v minulosti využil vědu, která mu pomohla vynalézt nějakou surovinu, která by byla schopna nahradit dřevo, kovy, sklo, keramiku, slonovinu, jantar a další zdroje vyskytující se v přírodě, z nichž některé byly drahé na získání nebo zpracování. Tato velká skupina látek vyráběných chemicky má dnes takřka neomezené možnosti. Dohromady se nazývají plasty, méně přesně jim říkáme umělé hmoty. Neobejde se bez nich žádný výrobní obor a provázejí nás na každém kroku.
Historie plastů sahá do poloviny 19. století a na jejich počátku stály objevy německého chemika Schönbeina a jeho anglického kolegy Parkese. Ten první objevil nitrocelulózu, chemickou látku odvozenou od celulózy, stavební látky rostlin, druhý jmenovaný ji smíchal s kafrem jako rozpouštědlem a výsledkem byl celuloid, první umělá hmota na světě. Tím položili základy celému novému odvětví, které se zabývá výzkumem a zdokonalováním plastů. Ty mají důležité vlastnosti: podle toho, jak jsou v nich uspořádané molekuly (malé částečky složené z ještě menších atomů jednotlivých obsažených prvků), se dají natahovat, ohýbat, tvarovat, mají tepelnou stálost a umějí odolávat nejrůznějším podmínkám. Ve srovnání s přírodními materiály je to velká výhoda. Proto se plasty rozšířily. Dnes existuje více než 10 jejich druhů a setkáme se s nimi pod různými názvy, například teflon, nylon apod., a v domácnosti je najdeme třeba v podobě mobilního telefonu, láhve na vodu, spousty hraček nebo třeba vany v koupelně.
Zatím většina plastů se na volném vzduchu nerozloží jako například papír nebo dřevo. Proto mají vedle příznivců také velké množství odpůrců mezi ekology, a to nejen kvůli nemožné likvidaci (například při hoření vznikají škodlivé látky, které se uvolňují do ovzduší), ale i náročné výrobě. Výrobci mnoha předmětů však vymysleli postupy, pomocí kterých se dají z existujících plastových výrobků vytvořit nové. Za tímto účelem shromažďují plasty v k tomu určených sběrných kontejnerech, které vyvážejí k dalšímu zpracování. Nejčastěji používaným plastem je v současné době polyetylen (označovaný PE), který patří spolu s dalším dobře známým polyvinylchloridem (PVC) do skupiny tzv. vinylových plastů. Dobře známé jsou také polypropylen nebo polystyren.