Když se řekne „beton“, představí si většina z nás šedivý, nezáživný materiál, který se jako základní stavební materiál používá při všech stavbách. Jeho výhodou je snadná tvarovatelnost – dokud nevyschne a je měkký, dá se z něho vykouzlit jakýkoli tvar.
Díky této vlastnosti nemusíme beton hledat jen pod budovami, kde se uplatňuje jako základy, na nichž se domy staví. Je totiž součástí také dalších konstrukcí a někteří architekti, například Francouz Le Corbusier, ho mají rádi jako efektní pohledovou vrstvu. Jedná se zkrátka o bezkonkurenčně nejrozšířenější stavební materiál. Jeho základem je cement, používaný jako pojivo, který se mísí s pískem, jenž vytváří hlavní hmotu betonu, a vodou. Jelikož je cement velmi žíznivý, vodu obsaženou ve směsi na sebe váže, a beton tak tvrdne. Popsaný typ betonu je cementový, méně známým druhem, používaným například na stavbách vozovek, je beton asfaltový, kde se jako pojivo používá asfalt.
Dnes se při míchání betonu používá nejčastěji cemen portlandský, pojmenovaný podle anglického města Portland, lomu na sádrovec, využívaný k výrobě cementu. Ten objevil v roce 1824 Joseph Aspdin ve Velké Británii a v roce 1828 mohl být cementový beton poprvé použit: stalo se tak při stavbě tunelu pod řekou Temží. Se sádrovcem se v cementárnách smíchává slínek, materiál vzniklý promícháním vápence, vápenných slínů, hlinitých břidlic a slinitých vápenců, křemičitých písků a kazivce nebo železné rudy a vypalováním této směsi za vysokých teplot.
Látku podobnou betonu pravděpodobně poprvé použili už Asyřané, národ obývající zhruba od roku 2000 př. n. l. území při horním toku řeku Tigris v dnešním Iráku. To by znamenalo, že beton sloužil jako stavební materiál, tehdy s jílem jako pojivem, přibližně dva tisíce let před naším letopočtem. Oblíbili si ho ale také Egypťané, kteří jako pojivo přimíchávali do směsi sádru, a také Číňané, kteří jím tmelili bambusové lodě. S cementem se v historii setkáme poprvé nejspíše ve starověkém Římě kolem roku 200 př. n. l. Cement vyráběli Římané z pucolánu, sopečného popelu. Stavebníci si všimli, že vápno přidané do dosud používané směsi písku a vápna dodá stavbám na pevnosti. Kromě něho se do betonu přidával také zvířecí tuk, krev a mléko a odlehčoval se mletou pemzou. Díky betonu s cementem dnes můžeme obdivovat například stavby římského Pantheonu, Carcallových lázní nebo Appiovy silnice.