Když každý rok končí léto, nastává období, které má pro mnohé z nás své svérázné kouzlo. Na podzim se totiž příroda obarví do pestrých barev, zrají hrušky, jablka a další plody a loukami poletuje babí léto. Své kouzlo mají i mlhy, které jsou zejména pro podzimní rána typické, a to i přesto, že v dopravě způsobují komplikace a k procházce nás rozhodně nenalákají. Na zemi sedí mlha jako peřina, takže nás ani nenapadne, že je tahle bílá neprůhledná a oku ne příliš lahodící úplně to samé jako mrak.
Stejně jako oblaky, které vidíme na obloze, je mlha tvořená malými kapkami vody nebo (v případě, že se teploty vzduchu pohybují pod bodem mrazu) krystalků ledu. Ty jsou rozptýlené ve vzduchu, a protože jich je velké množství a jsou malé, vyvolávají dojem souvislé vrstvy, která se usadila na zemském povrchu. O mlze hovoříme tehdy, když je viditelnost menší než 1 kilometr. Pokud vidíme na vzdálenost větší než 1 kilometr a menší než 10 kilometrů, jedná se o tzv. kouřmo, jsou-li ve vzduchu rozptýlené kapky vody nebo krystalky ledu, a přesto je vidět na vzdálenost delší než 10 kilometrů, hovoří meteorologové o zákalu.
Mlha vzniká tehdy, když se ve vzduchu vyskytuje větší množství páry. V takovém případě má vzduch vysokou relativní vlhkost. Je-li teplo, vejde se páry do vzduchu hodně, jakmile se ale ochladí nebo přibyde další pára (například odpařováním ze zemského povrchu), začne se pára měnit ve vodu, která se postupně objevuje ve formě drobných kapiček. Tomuto procesu se říká kondenzace a vznikají při něm právě kapičky, které vnímáme jako mlhu. Ta má přirozeně bílou barvu, ale je-li ve vzduchu obsaženo velké množství prachu, může být šedá a říkáme jí smog. A protože obsahuje velké množství všudypřítomné vody, neuschne v ní prádlo a vlhnou v ní předměty. Pokud je zároveň mráz, na zemi se tvoří jinovatka nebo námraza.