Jednou z věcí, které člověka odlišují od ostatních zástupců živočišné říše, je schopnost používat mozek k řešení nejrůznějších úkolů, rozvíjení schopností a chápání souvislostí mezi událostmi a jevy. Tato schopnost lidského rozumu se souhrnně označuje pojmem inteligence. Ten v sobě zahrnuje velké množství rozumových aktivit. Vědci přitom soudí, že pokud je člověk schopen řešit určité úkoly, díky inteligenci se může vyrovnat s celou řadou problémů stejného typu.
Právě této vlastnosti lidského rozumu se využívá při vymýšlení testů, které mají změřit takzvaný inteligenční kvocient. Označuje se zkratkou IQ a jedná se o veličinu, která neudává hodnotu inteligence jednotlivého člověka, ale míru schopností ve vztahu k ostatním lidem. V dětství se inteligenční kvocient vypočítává jako poměr mentálního (rozumového) věku a skutečného věku vynásobený číslem 100, takže desetileté dítě, jež je schopno řešit úkoly, které jsou obyčejně schopné řešit děti ve věku 13 let, má IQ 130. Ve starším věku se IQ vypočítává jako poměr dosažených bodů v IQ testu a výsledku očekávaného podle toho, jaký inteligenční kvocient mají všichni lidé. Tento způsob zjišťování IQ vyjadřuje, že všichni lidé nejsou stejní, takže každý z nás má inteligenci jinou.
Inteligence se dá rozdělit do několika kategorií, které zahrnují specifické oblasti úkolů, s nimiž se v životě setkáváme. Abstraktní inteligence, která má za výsledek IQ testu největší vliv, neboť právě v jejím případě se jedná o schopnost vyrovnávat se s problémy, určuje schopnost logicky myslet, kombinovat znaky a pojmy a na základě zadání se dobrat k výsledku. Praktická inteligence ovlivňuje způsob, jakým v každodenním životě řešíme situace, do nichž se dostáváme a je například také základem naší schopnosti zacházet s nástroji. Sociální inteligence je předpokladem vztahů s ostatními lidmi, schopnosti vycházet s nimi, přátelit se a podobně. A emoční inteligence, na které závisí citové rozpoložení člověka ve vztahu k sobě a ostatním lidem, má do jisté velký vliv na to, jak úspěšní budou lidé s vysokým IQ – inteligentní lidé, kteří nejsou schopni sami sebe motivovat nebo jsou málo vytrvalí, dosahují obvykle mnohem horších výsledků než lidé s vyšším EQ.