Dorůstá do velikosti větší labutě, která patří mezi naše největší ptáky, ale kromě zoologických zahrad ho v našem podnebném pásmu najdeme jen velmi ojediněle. Pelikán bílý, vodní pták z řádu veslonohých, který se vyznačuje tím, že všichni jeho zástupci mají prsty na nohou spojené plovací blánou, žije totiž zejména v Africe a také na jihu Evropy a Asie. Poznáme ho podle silného zobáku a charakteristického kožovitého hrdelního vaku.
Na světě jich žije kolem čtvrt milionu a často se přemisťují. Na zimu odlétají do severozápadní Afriky, kde se jim daří nejlépe. Nalétají se ale i během teplé sezony – při hnízdění neváhají vydat se za potravou až 200 kilometrů daleko. Jsou k tomu dobře uzpůsobeni: jejich plochá křídla dosahují rozpětí až tři metry, takže dobře plachtí a umí vzlétnout až do výšky 3 kilometrů. Živí se výhradně mořskými živočichy. Kromě ryb si pochutnávají například na korýších. Denně spořádají asi 2 až 3 kg potravy, která se skládá většinou z menších ryb, ale zvládnou ulovit a sníst i rybu čtyřkilovou, a to přesto, že sami váží jen maximálně 15 kg. Ryby chytají do svých vaků pod zobákem. Pak si ji nadhodí, otočí hlavou dolů a spolknou.
Hnízdí ve skupinách v blízkosti jezer, v bažinách nebo poblíž řek tam, kde se vlévají do moře. Sladkou vodu totiž potřebují kvůli péči o peří, které je u dospělých jedinců téměř výhradně bílé a v době rozmnožování může přecházet do slabě růžové. Mláďata jsou černá a později šedá nebo hnědá. Výrazné zbarvení má tedy u pelikánů jen jejich zobák, který je nejčastěji žlutý. Hnízda staví z větví a rostlin v místech, kam je obtížné se dostat, aby mláďata ukryli před zvířaty, kterým slouží jako potrava. Samice většinou snáší dvě vejce, ze kterých se asi po měsíci vylíhnou mláďata. O ty se rodiče starají zhruba dva měsíce, než poprvé vzlétnou nebo se jim podaří ulovit první rybu. Dokud jsou ale krmena dospělými, dostávají rozmělněnou potravu buď do hnízda, nebo si ji vyzobávají přímo z hrdelního vaku rodičů.