Peníze jsou univerzální prostředek, který umožňuje změnu výrobků a služeb mezi lidmi a institucemi. Jsou také vyjádřením hodnoty směňovaného zboží. Dnes je používáme zcela přirozeně, a přestože směna patří od začátku lidstva k významným společenským aktivitám, trvalo dlouhou dobu, než peníze získaly takovou podobu, v jaké je známe dnes. Jejich historie je ale historií lidského pokroku.
Už v dobách prvobytně pospolné společnosti, tedy v časech, kdy se vytvářely první svazky mezi lidmi, charakterizované společným vlastnictvím předmětů, které člověku sloužily k obživě (lovu zvěře a pěstování plodin), se objevuje potřeba obchodovat. Jednotlivé kmeny a poté i jednotlivci mezi sebou začali směňovat: jeden dal druhému to, čeho měl přebytek, a získal to, co naopak neměl. Takový výměnný obchod měl ale spoustu nevýhod, protože s rozvojem výroby a zemědělství bylo obchodovatelných věcí stále víc. Některé předměty měly ale pro lidi větší hodnotu, takže ty se postupem času staly mezi směňovanými předměty významnějšími. Patřily mezi ně v závislosti na době a na místě, kde se jimi platilo, například kožešiny, dobytek a kovy. Jako platidla ale sloužili třeba také otroci. Tyto hodnotné předměty sloužily jako měna, ale také u nich postupně převážily nevýhody nad výhodami: nebylo možné je dělit, bylo třeba je skladovat a například dobytek obhospodařovávat. A tak je někdy v 7. století před naším letopočtem začaly nahrazovat peníze z nejrůznějších kovů, jehož objev umožnil velký krok kupředu, a to nejen v oblasti obchodování. Hodnotu peněz určovala nejprve jejich hmotnost, později ale snadnější dělení zjednodušovaly symboly na nich vyryté nebo vyražené. Už mnohem dříve, zhruba 4 000 let před naším letopočtem, zavedli peníze podobnou těm dnešním v Sumeru, kde jako platidlo používali kousky pálené hlíny. Každý kousek znamenal určitou hodnotu.
Od hliněných drobků, zlatých prutů a kovových slitků byl už jen krůček k mincím, které začaly vznikat pod záštitou panovníků v různých státních útvarech. Tím, že panovník označil minci svým znakem, zaručil se za jejich platnost. Prvními českými mincemi byly stříbrné denáry, které kolem roku 970 nechal razit Boleslav I. Také mince se ale v průběhu času ukázaly jako nepraktické – když lidé kupovali výrobky vysoké hodnoty, bylo jich potřeba hodně a vážily hodně. Proto se začaly jako jejich náhrada uplatňovat papírové bankovky. V peněžních systémech, které se stávaly stále propracovanějšími, odpovídaly hodnoty bankovek vždy určitému množství mincí (nebo drahých kovů). Majitel konkrétní bankovky tak měl jistotu, že ji může kdykoli vyměnit za drahý kov. To sice do jisté míry platí dodnes, ale v současné době už jsou bankovky a mince (ražené z normálních kovů) samostatnými platidly, jejichž hodnota s cenou drahých kovů příliš nesouvisí.