Už několik generací dětí si oblíbilo deskovou hru Člověče, nezlob se. Patrně není nikdo, kdo by neznal její princip – hráči mají za úkol posouvat své figurky po hrací desce mezi startovacím polem a domečkem. Počet kroků v jednom kole určuje hrací kostka. Pravidla hry jsou s jistými obměnami stejné všude na světě. Existuje ale velké množství jejích zpracování a podob. Díky tomu jde o jednu z nejoblíbenějších stolních her na světě.
„Člověče“ má zajímavou historii, protože původní indické hře s názvem Pačísí trvalo dlouho, než se rozšířila, a do Evropy musela být dokonce dovezena nadvakrát. Místo kostek se tam používají kauri, mušle plžů se jménem zavinutec, které v minulosti sloužily jako jedno z prvních platidel. Počet polí, po kterých se přesune figurka, se řídí množstvím mušlí, které spadnou otvorem vzhůru. Pačísí se z Indie dostalo do Evropy poprvé přes Srí Lanku, Persii a Palestinu do Španělska. Mezitím se rozšířila i jinde, například v Koreji ji znají pod názvem Nyout a v Sýrii jako Jin.
Podruhé hru do Evropy přivezli Angličané a podle latinského slova ludus, znamenajícího hru, ji nazvali Ludo. Poprvé byla vydána v roce 1896. Když se pak dostala k německému obchodníkovi Josefu Friedrichovi Schmidtovi, vyšla po první světové válce pod názvem Mens, ärgere dich nicht. Jeho český překlad dává jméno, které je dobře známé českým dětem, ale i jejich rodičům. Od roku 1914 se jí vydalo asi 60 milionů kusů. V Německu hru ale znají také pod názvem Eile mit Weile (Spěchej pomalu).